Krach
Led praská pod tlakem bušení,
bušení srdce, jak z těla ho vyhání.
Prudká bolest rychle kluše
a dýka ostrá, řeže dál do duše.
Duše se svíjí pod bolestí tíživou,
plné slz, avšak dlouho nebudou.
Duše jak loď vyplouvá z přístavu
a pluje dál po moři a končí u splavu.
Lodička, dušička do hlubin padá
a už se nevrátí.
Je totiž mrtvá
Diskuse článku
každá básnička má něco v sobě . . . trošku to upravit a nebude to nejhorší
mne se to libi ... mam rada basne, ktere se zas toliko nerymuji ... ale maji ... neco uvnitr ... 
mě se líbí akorát konec.. 
tak to mně zase nepřijde, že by to myšlenku nemělo. teda ne snad myšlenku, ale nějakej zdroj to alespoň má - pocit, z něčeho to vyšlo, to je vidět, nebo mně se tak zdá.
docela chápu... asi proto že takový vnitří krachy dost často zažívám a i když to není vyjádřeno nijak suprově, výraz čehosi to je. prázdné mi to vůbec nepřipadá
to je.... take prazdne, obycajne, niektore veci sa tam nehodia a vobec... nema to myslienku
nic moc.
goodne
četl jsem už lepší, ale dá se to
Jo a jak chceš na moři udělat splav? 
mno taky se mi to moc nelíbí, ale chápu, cos tím chtěla říct
rýmy mi nesedia. a ani báseň nie je ničím výnimočná
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Zlato mívá svůj rub, stálou chuť být ještě bohatším. (Horatius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©