Kam až jsme schopní zajít kvůli lásce

Žiletka spadla na zem,

řekla jen tiše amen!

Řezné rány na rukou,

tepny si přeřízla žiletkou.

Skončit s trápením chtěla,

že on za ní utíká nevěděla,

stačila na zem napsat jmeno jeho,

i dopis na rozloučenou měla pro něho,

však pozdě si uvědomila že chce žít,

pozdě si uvědomila že chce za ním jít.

Našel ji ona však mrtvá je,

pohladil ji po vlasech a zakřičel ne!

Teď s kyticí a pistolí stojí na chodníku,

na chodníku u jejího hrobníku.

Zvedne pistoli k hlavě ji přiloží,

kytici jí na hrob položí,

proud slz orosí jeho tvář,

nebe náhle zčernalo pohasla sluneční zář,

ozve se výstřel zbraň k zemi padá,

on má v hlavě průstřel a padá na svá záda,

po kytici kape krev,

on padl k zemi mrtev,

v kaluži krve lezi on,

však před chvílí bylo jeho srdce jako zvon.

Ukončil tak své trápení a žal,

pro tu kterou tolik miloval!