Deprese II.

Stala se ze mě teď černá dáma,
ke který je jen deprese a bolest na návštěvu zvaná,
jsem teď jen princezna depresi,
která o vysvobozující smrt prosí.
Můj život je temnotou zaplněnej,
tmou,bolestí a nenavistí přeplněnej
Všude vidím krvavé šrámy
a ostré špičáky z krvežíznivé tlamy.
Všude na mě čekaj příšery co mají kolem pusy med
chtěla bych svůj život ukončit teď hned…
Ano mám chuť někdy podlehnout
do rakve vystlaný černým sametem ulehnout!
Jen tak si vzít hrst prášků
a sundat života masku,
žíli si žiletkou rozřezat,
vážně je lehké se podřezat??
Nebo z okna vyskočit
tu bezmoc v sobě potlačit,
mý tělo by bylo na padrť
a mě by pohltila nádherná Smrt.
Byla bych konečně v klidu
nenesla bych na sobě žádnou tíhu.
To je zatím však jen můj sen,
kdy se mi splní jen?
Doufám,že už brzy,
ujišťuju Vás neroňte pro mě slzy!
Já vím, vy budete tu a já tam,
ale moje existence se zbaví všech hran.
Zatím jsem však na sebevraždu moc slabá,
v tomhle tom jsem hrdinka malá.
Kor když mi sílu ubíra ta ? Deprese
každou chvíli se mnou pere se,
každou chvíli vše vidím černě,
alespoň někdo se ke mně chová věrně…