Byla sama...
Poezie • Christina • Upírka • 10. 6. 2006
Nevim co k tomu dodat...takhle se občas cítím já
Nežila ve štěstí…
Seděla zavřená,sama a v bolesti,
neměla nikoho a bála se tmy,
Seděla v pokoji a neprahla po štěstí,
přála si na chvilku být jako vy.
Nevině koukala,slzy si stírala,
kapesník utrpení máčela v prachu.
Ve svý sny věřila a v naději doufala,
že navždycky zbaví se strachu.
Seděla zavřená,sama a v bolesti,
neměla nikoho a bála se tmy,
Seděla v pokoji a neprahla po štěstí,
přála si na chvilku být jako vy.
Nevině koukala,slzy si stírala,
kapesník utrpení máčela v prachu.
Ve svý sny věřila a v naději doufala,
že navždycky zbaví se strachu.
Diskuse článku
Líbilo se mi to. Po dlouhé době něco smutného bez žiletek :)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Ránu, jež se nedá zhojit, je třeba mečem vytnout, aby nenakazyla dotyčnou část. (Ovidius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©