beze jména

Mrtvé květy v rukou dívek
Tma jež vnáší útěchu
Světlý moment těchto chvilek
Nebráním se doteku

Mrtvé květy v rukou chlapců
Světlo září na tvou tvář
Zobou z ruk jak hejno vrabců
Ukládám se na polštář

Mrtvé oči dívky bledé
Dívají se na tebe
Jsou prázdné, velké, krásné, šedé
Chtíc vzít si tě do nebe

Mrtvé oči chlapců statných
Světlo do nich vnáší jas
Topíc se v myšlenkách špatných
To světlo tmavé je tu zas

Polštář na kterém ty teď spáváš
Byl utkán ze slz měsíce
Každou noc naň hlavu skládáš
Za svitu svící čtveřice

Dotek kterému se bráním
Nikdy to však nebyl tvůj
Ty hladíš mne teď brkem vraním
Já chci tě vidět ? stůj co stůj

Hejno vrabců odlétá dnes
Podzim zas opouští nás
Ty světlo do mé tmy jsi vnes
Tma je krutá. Jako mráz

Ruce chladné zahřeju si 
Hlavu složím na polštář
Však moje oči o něco prosí
Ty čteš v nich jako by byly snář

Měsíc roní slzy za mě
Dnes a každou další noc
Padají do ztvrdlé země
A ty běžíš mi na pomoc

Kapka hořká ? toť má slza
Ty upíráš svůj pohled v dál
Dívka mrtvá, ležíc v mlze
Nespěchej tam! ? však ty ses smál

Vlasy rudé jako krev
Dívka chladné ruce má
V očích se dá vyčíst hněv
Vždyť hrdlo rozsápané má

Křičím, křičím já na tebe
Však tebe to k mrtvé dívce táhne
Já zavírám se do sebe
Vím že na tebe smrt teď sáhne

Mrtvý chlapec na cestě leží
Nejeví známky života
Vrány létají, na jeho tělo sněží
A mé oči? Slz potopa…

Skládám hlavu na polštář svůj
Tiše se dívám na nebe
Však na co myslím nejdražší můj?
Samozřejmě ? na TEBE