Sedím si tu ve svém koutečku,
smutně koukám na plyšovou ovečku.
Je celá černá a bez viny,
to já jsem ta černá ovce rodiny.
Snažím se plnit jejich přání,
Nějak se mi to nedaří.
Mám touhu i odhodlání,
Oni však dál dělají,že o mě nevědí.
Navždy asi taková zůstanu,
a ze svého koutku asi nikdy nevstanu.
Mrzí mě že to tak je,
Bíla nad černou asi nikdy nevyhraje…
Diskuse článku
Na to že je to první báseň je to pěkný 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Ve věčnost nevěř, jen pohleď, jak hodina krátí rok i blažený den. (Horatius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©