Join the Order!

Ona svátost smíření je chápána jako zintenzivnění onoho procesu odprostění od hříchů v nás samotných a jeho konečné dovršení odpuštěním prostřednictvím kněze. Ale přitom je odpuštění od církve odlišné od slova lítosti. Je chápáno tak, že odpuštění pomocí prostředníka (tedy kněze) dostává silnou liturgickou objektivnost, čímž pro věřícího nabývá na hodnotě.

Velmi mě překvapilo jak dobrý psychologický účinek na lidi celá procedura musí mít. I lidé nevěřící tento postup jakéhosi „očištění“ také praktikují. Pokud udělají něco špatného, nejdříve se nad sebou zamyslí, pokud jsou sebekritičtí, jistě uznají svou vinu a pokusí se o to aby se už za sebe dále stydět nemuseli, když provedou něco špatného. Může nastat situace, kdy nejsou schopni unést svou vinu a potřebují se svěřit podobně, jako se věřící zpovídá před knězem. Může to být kdokoliv v koho má důvěru, ale i naprosto osoba neznámá, a proto ji uvádím právě ve spojitosti se svátostí smíření z důvodu velké podobnosti hlavně proto, že samotná zpověď je vlastně v dnešní době z větší části anonymní. Tím si své myšlenky v sobě utřídí a lépe si uvědomí situaci. Reakce člověka kterému se svěřujeme je povětšinou kladná a podporující, proto je i ve svátosti smíření ono dovršení odpuštěním hříchů tak důležité. Nastává klid v duši jedince a v tomto stavu je schopen začít znovu, poučen ze svých chyb a zklamání se snaží být lepším než doposud. Může nastat i situace kdy se ze svých chyb nepoučí a o ono odpuštění jen využívá, aby neměl špatné svědomí i když je předem jasné že bude své jednání opakovat. Jistě pak nebude svou vinu cítit tolik když byl od hříchu očištěn. Každý může smysl těchto procesů chápat jinak, ale hlavní myšlenka by měla být jak pro věřící tak i ostatní jasná. Poučit se z chyb svých minulých a tím být lepším člověkem ať už nám v tom pomáhá Bůh či nikoliv.

Co pro mě svátosti v životě znamenají? Na tuto otázku nebylo lehké odpovědět, nejspíš si nedokáži přesně představit co vlastně slovo svátost znamená. Pokud jde o věci v mém životě výjimečné, kterým přikládám nějakou vyšší hodnotu, odvažuji se říci že pro mě znamenají mnoho. Dodržuji určitý soubor svých osobních svátostí opakujících se pravidelně. Svátostí mohu nazývat i většinu každodenních rituálů které provádím a jsou mi z nějakého důvodu prospěšné, nebo alespoň příjemné, jako například mé chvíle odpočinku a sebereflexe. Zatáhnu rolety, zapálím pár svíček, pustím příjemnou hudbu, uvařím si kávu, nebo čaj a pohodlně se usadím. Může to vypadat jako jistý druh meditace, což nepopírám. Snažím se vybavit si vše co jsem v poslední době prožil a co nejobjektivněji zhodnotit své úspěchy, neúspěchy a hlavně chování v různých situacích. Často si uvědomuji věci co jsem neudělal tak, jak bych měl a jak bych chtěl. Moc mi to pomáhá dostat se ze svých problémů a proto to považuji za takovou svou malou svátost.