Nevíme co máme než o to přijdeme

          Nechci říkat, že snad já to vím, ale myslím si že můžu říct, že jsem si už něco prožila. Když jsem byla malá chodil můj otec domů opilý a mlátil a znásilňoval mou matku. Já a mí starší sourozenci jsme tomu nemohli nějak zabránit jen jsme přihlíželi a plakali.

        Když mi bylo 12 odstěhovali jsme se s matkou a sestrou od otce do Přerova k chlapovi, kterému ma matka říká můj přítel. Můj bratr zůstal u tatky, který se mimochodem zlepšil a už se chová normálně od té doby co tam nežijeme.

         Bylo 11.června večer. Já už ležela v posteli a přemýšlela jsem že mám život na ho**o. Ikdyž měli 13.7. přijít konečně zapojit internet a já měla jít dalšího dne ke kadeřnici. V tu chvíli jsem ovšem netušila že můj život je ještě skvělý a já nevím o co přicházím….

       Ráno jsem vstala a šla do školy. Ze školy pak s kamarádkou ke kadeřnici. No musím říct, že sem byla poprvé v životě spokojenas účesem. Celá šťastná jsem šla s kámoškou domů. Tam byla sestra se svým přítele. Pamamtuji si jak nás ještě sestra fotila. To bylo poslední co jsem ji viděla dělat. Ráno mě vzbudil matčin přítel, že je sestra mrtvá. Večer jela s jedním hajzlem. který ji přemlouval ať s ním chodi, v autě. Nejspíše mu říkala. že miluje svého přítele a on ať ji nechá. Ten hajzl to napáil do bilbordu. Sestra byla na místě mrtvá, ale ten hajzl měl jenom škrábance. Byl opilý jak hovado. V tu chvíli jsem si uvědomila jak jsem vším pohrdala, v tu chvíli jsem ztratila půlku sebe sama, v tu chvíli se mi rozpůlilo srdce a v tu chvíli sem si přísahala, že se tomu hajzlovi pomstím. On má manželku a 9 měsíční dítě a přesto uháněl mou sestru, která na konci svého života kvůli němu byla vyčerpaná a smutná….Co bych dala za to,  abych vrátila čas.

    Doufám. že si vezmete z mého příběhu ponaučení jako já. Uvědomte si. že i vy můžete kdykolik kohokoli ztratit a proto nepohrdejte životem stejně jako já…..